MEDIA

Na této stránce naleznete veškeré publikované články a naší smečce ERELEY, které se nám podařilo zachytit, nebo dopátrat. Takže se těšte na rozhovory, reporty, či jen zmínky o našich aktivitách.
Zůstávejte s námi. Čupakábra.

 

AŠSKÉ LISTY, 30.března 2016 - Rozhovor s La Resistans

 

Ereley je hudební emoce, která ve vás zůstane

(mv)

Říká se, kdo hledá, ten najde. A pořekadlo platí i v případě objevu zajímavé hudební formace, která si říká Ereley. Působí zde hudebnice z Aše, kterou vyznavači tvrdšího stylu muziky znají například z formace La Bestia Negra. Marianna (Maya) Fernandez je v kapele poměrně krátce.
Vydal jsem se do unikátně umístěné zkušebny v bývalém skladu CO (civilní obrany). A to jsem netušil, že betonové zdi, masivní ocelové bezpečnostní dveře upomínající na období studené války, podtrhnou unikátní tvorbu skladeb smečky Ereley. Po přehrání muziky přítomnými hudebníky, jsem pochopil, že to co je k slyšení z CD a sociálních sítí, zdaleka nepostihuje nasazení, atmosféru, intimitu momentu nekompromisních kytarových rifů, monstrózní plochy kláves, podmanivé rytmické dunění basové kytary a expresivní zpěv v několika polohách. Vše narušoval jenom pocit určité umělosti a chemické kaše z bicích, které zněly ze sampleru. Bubeník nebyl přítomen a s otázkou odpovídající rytmiky se podle jejích členů kapela potýká už delší dobu.
V podzemním krytu na mne vytrysklo vzedmutí hudebního názoru a vůle jít za „děvkou“ můzou za každou cenu. Kapela vzbuzuje rozruch na hudební scéně. A to oprávněně.
K půvabné hráčce na klávesové nástroje připojím informace o dalších členech. Kytary obstarávají otec Jiří „York“ Réda se synem Lukášem „La Resistans“ Rédou, který zároveň zpívá. Basu drtí už rok Tomáš "Birkoff" Vodrážka, který je z Karlových Varů. Sestavu doplňuje na bicí nástroje Patrik Lavrinčík.
A zde je pohled na hudební těleso z našeho regionu formou rozhovoru s Lukášem.

Jak charakterizovat vaši tvorbu?

Hrajeme pocitově. Skladby vycházejí z“duše“. A styl? Jako když David Gilmour (Pink Floyd) hraje tvrdou muziku. (smích) Je pro nás důležitý vjem z hudby. Vycházíme z kytarových rifů a melodických linek. Až poté vzniká text. Zatím máme vše v angličtině. Je tvárnější a lépe se mi zpívá. V dnešní době už není, zejména pro mladé lidi, angličtina žádnou překážkou. Čeština je krásný jazyk, který dokáže výstižně popsat nádherné věci. Ale angličtina je plynulejší a lépe se váže. Hudebně je svět provázaný přes tento jazyk.

Kde má formace Ereley své kořeny?

V roce 2014 jsme se s Yorkem dohodli, že budeme hrát. Táta nakoupil vybavení a začali jsme dávat dohromady lidi a repertoár. York přinesl nápady, společně jsme dělali aranže, já se staral o studiovou práci. Ve zkušebně jsme nahráli všechny podklady pro naše CD. Ve studiu Hostivař (Praha) se dokončoval mix a závěrečný mastering. Ale prakořeny Ereley jsou už v Yorkově působení v jiných kapelách. Už jako malý jsem byl konfrontován s tvrdou hudbou a zůstalo to ve mně. Vzpomínám si, že mi dokonce rodiče zakazovali poslouchat jednu ne úplně slušnou píseň tátovy tehdejší kapely (Corund) s vulgaritami.

Jak se snáší otec se synem v kapele? Nejde o generační střet?

Je to v pohodě. Máme podobný hudební názory. Vyrůstal jsem na kapelách, které byly aktuální v době, kdy táta hrál ve formaci Ebola Joy, kterou zakládal.

Pocházíte z Moravy. Co vás přivedlo na Chebsko?

Zavál nás sem osud. Život přináší zvraty. Dřív jsem hrával závodně hokej. Když jsem přišel do juniorky, nechytal jsem zápasy. Do toho problémy ve škole. Pak otec dostal pracovní nabídku a ocitli jsme se na západě Čech. Ani jsem tehdy netušil, kde Cheb je. (smích)

Máte za sebou první úspěchy. Zmiň je.

Podařilo se nám získat druhé místo v soutěži metalového časopisu Spark. Původně jsme soutěžit nechtěli. Zvažovali jsme jaký to má pro kapelu význam. Ale na konec jsme do toho šli. V průběhu několika kol jsme se po hlasování diváků, či poroty dostali dále k živým koncertům. Byla to nová, cenná zkušenost, kdy se nám z 398 přihlášených kapel podařilo získat druhé místo.

Máte vydané CD. Kam se kapela posune?

Prvně bych rád řekl, že CD je možné získat na našich webových stránkách www.ereley.cz nebo přímo na koncertě. K vidění je i videoklip ke skladbě A Figurine. V současné době se chceme soustředit na natáčení druhého alba. Hudebních nápadů máme hodně. Čeká nás tvrdá práce na nových věcech, které se zřejmě posunou tvrdším a hutnějším směrem. Ale chceme zachovat hudební pestrost.

Co pro kapelu v Čechách je nejdůležitější?

Základem je, nebýt líný. Neustále na sobě, na muzice a na všem, co souvisí s chodem kapely, pracovat. I když kapela dá dohromady nápady, jde se do studia, konči to často stagnací a že tím to „zvadne“. Úspěchu je třeba jít neustále naproti.

Co je pro vás vysněná meta?

(smích) Zahrát si na festivalu Wacken open air.
(pozn. redakce- tento festival je prorok 2016 vyprodán a vystoupí tyto legendární formace - BLIND GUARDIAN, CALLEJON, DRAGONFORCE, ELUVEITIE, LEGION OF THE DAMNED, MINISTRY, STEEL PANTHER či THERION).

Sebevědomí vám nechybí. Co je teď na „programu dne“?

Pro mne je velmi důležité „usadit“ složení kapely. Časté personální změny nikomu neprospívají. Musíme se soustředit na práci. Je frustrující stále dokola někoho učit písničky a zvykat si na jiný styl hraní. Musíme pracovat na novém CD. Znovu budeme natáčet v našem studiu. A mix a mastering budeme dělat v profesionálním studiu u mistra Zdeňka Šikýře.

Jak je to se živými koncerty?

Prioritou je nová deska. Pár koncertů před námi je. Hrajeme 2. dubna v Irské v Karlových Varech. Týden na to hrajeme ve Znojmě. Úplný seznam koncertů naleznete na našem webu.



CABARET IN THE  ATTIC: REPORT - Koncert vítězů SPARK FRESH BLOOD


PŘEHLÍDKA TOHO NEJLEPŠÍHO

Minulý rok uspořádal rockový časopis Spark třetí ročník soutěže mladých českých i slovenských kapel toužících po větší pozornosti a prosazení se na zdejší hudební scéně. Přihlásilo se více než 400 kapel, z nichž byly po nějaké době čtenáři časopisu vybrány ty nejlepší – na třetím místě se umístila kapela Misty Ways, na druhém Ereley a na prvním slovenská power heavy metalová kapela Signum Regis.
Právě 12. března v 18:00 byl časopisem Spark v Brně také uspořádán koncert, na němž vystupovaly tyto tři kapely, které se umístily na prvních třech příčkách, a také kapela Eponine, která skončila čtvrtá.

Celý koncert čtyř výše uvedených kapel proběhl v maličkém brněnském klubu Mersey, který disponoval pódiem velkým tak akorát na to, aby se na něj vešla souprava bicích i s bubeníkem, přičemž zbytek kapely, která zrovna vystupovala, většinou zůstal po celou dobu svého výstupu přibližně na tom stejném místě, kam si stoupl na začátku. Obvykle to navíc bylo tak, že zpěváci či zpěvačky každou chvíli z pódia, které bylo asi 20 cm vysoké, slezli, pokud se chtěli trochu prostoru pro sebe. Velikost klubu navíc značně ovlivňovala akustiku, což bylo i v případě, že s sebou návštěvníci měli špunty do uší, dosti nepříjemné, neboť hudba byla natolik hlasitá, že by si ji člověk možná lépe vychutnal, pokud by stál před klubem, než pokud byl uvnitř.

Něžná dáma, silný hlas
První skupinou večera byla kapela Eponine hrající kombinaci screama a rocku, jak je uvedeno na jejím profilu na bandzone.cz. Protože tento žánr (nebo přesněji kombinace žánrů) nehrála žádná z dalších tří zúčastněných kapel a ani se mu nepřibližovala, Eponine ze všech kapel, které v klubu Mersey toho večera vystoupily, suverénně vyčnívala.
Co se týče hudby, nevšimla jsem si ze strany hudebníků jakéhokoliv zaváhání a troufám si říct, že i přes nedostatek místa a akustiku klubu, působili všichni členové kapely nejen profesionálně, ale též uvolněně, což k dobrým výsledkům také obvykle dost pomůže. Samozřejmě ale stále platí, že kde není talent, tam ani příjemná atmosféra, odezva a dobrý pocit nepomohou, ale to se o Eponine rozhodně říct nedá. Eponine je totiž jednou z těch kapel, které by se teoreticky mohl vydařit jak velkolepý koncert hodný kapely patřící k legendám rockové hudby, tak i koncert v tom nejmenším zapadlém klubu. I když vzhledem k tomu, že kapela hraje spíše undergroundovou hudbu, koncert v takovém zapadlém klubu by dopadl snad ještě lépe, což ostatně kapela svými výkony a vystupováním potvrzuje.
Pokud jde o zpěv a growling, předvedla vokalistka kapely velmi dobrý výkon – většinu vystoupení zpívala čistě, jen některé polohy jí dělaly menší problémy (v jejím případě šlo o vyšší tóny, kterých se toto týkalo). Kromě toho také zpěvačka Zuzana disponující příjemným hlasem předvedla, že neumí pouze dobře zpívat, ale také growlovat (pozn.: growling = agresivní zpěv/řev typický pro metal, zvláště určité sub-žánry), v čemž ji (pokud jsem si správně všimla) doprovázel také baskytarista kapely, a problémy jí nečinily ani přechody mezi jednotlivými technikami, což bylo patrné zvláště během skladby „Lighthouse“. A byť se později patrně začala poněkud projevovat hlasová únava, udržela Zuzana dobrý výkon až do konce. Moji poklonu má také díky své angličtině a téměř neexistujícímu přízvuku, což je u českých kapel obvykle velký problém.
Byť Eponine skončili na čtvrtém místě a vystupovali jako první, byli to patrně právě oni, jejichž vystoupení bylo zcela nejlepší, díky čemuž se toho nedá o jejich výkonu napsat o moc víc, než už bylo napsáno.

Zhudebněná temnota
Druhou kapelou, která toho večera vystoupila, byla brněnským příznivcům tvrdé hudby již dobře známá gothic metalová kapela Misty Ways, která se v soutěži Spark Fresh Blood umístila na třetí příčce.
Podobně jako členové ostatních kapel se i pánové a dáma z Misty Ways potýkali s nepříliš dobrou akustikou klubu a nedostatkem místa a bylo patrné, že větší pódium by uvítali patrně ještě víc než předchozí Eponine. Rozdíl byl ale i v jejich výkonech zde.
Nemůžu vyčítat hudebníkům práci s hudebními nástroji, i když mi místy přišlo, že bubeník měl trochu problém držet nastavené tempo, ale opět bych se spíš pozastavila nad pěveckými výkony. Zpěvačka vystupující pod přezdívkou Katryna (vl. jménem Kateřina) má sice okouzlující hlas, který by se dal patrně označit za mezzo-soprán či dramatický soprán (bohužel neznám její rozsah natolik, abych byla schopná z těchto dvou vybrat jeden se stoprocentní jistotou), ale to samozřejmě ještě neznamená, že stejně okouzlující bude i výkon. Tím nechci říct, že by její zpěv byl špatný, nicméně nebyl vždy zrovna příjemný na poslech a to zvláště v určitých polohách. Například úvod skladby „Naked Darkness“ je posazen ve vysoké oktávě a Katryně dělalo skutečně problémy tyto vysoké tóny v úvodu písně vyzpívat. Kromě toho si také téměř neustále hrála s hlasem a technikou, což by nebylo vůbec špatné, ale lepší by bylo to nepřehánět, protože patrně i to místy poměrně narušovalo čistotu zpěvu (těžko soudit nějak více do hloubky, neboť akustika opravdu bránila v tom, aby se dalo zpěv pořádně zhodnotit). I tak si ale troufám označit zpěvaččin výkon za relativně dobrý a mé uznání jí patří i za její angličtinu.
Katryna ale nebyla jediná z kapely, kdo předvedl své pěvecké schopnosti, neboť ji čas od času doprovázel i kytarista vystupující pod přezdívkou Derias (vl. jménem Tomáš). Pokud se pokoušel growlovat, pak bych mu doporučila, aby na své technice raději pořádně zapracoval, protože mu jinak hrozí, že si zničí hlasivky. Samozřejmě pokud se o growling nepokoušel a šlo o nějakou jinou specifickou techniku, která nemá s growlingem co dočinění, pak se omlouvám za svůj omyl (což ovšem ještě nemusí nezbytně eliminovat případné problémy s hlasivkami). Skvělá byla nicméně jeho hra na kytaru a obratně zvládal i četná kytarová sóla.
I když nešlo o ten nejlepší koncert, jaký jsem kdy viděla, a kromě zpěvačky Katryny a kytaristy Deriase se nezdálo, že by si kdokoliv jiný z kapely koncert opravdu užíval a působil uvolněně, nemohu tvrdit, že by se koncert nevydařil. Požitek spíš kazila akustika klubu, která způsobila, že syntetizátorový hudební podkres a efekty doprovázející hudbu kapely Misty Ways nebylo mezi kytarovými riffy a údery bicích téměř vůbec slyšet. Samozřejmě by také dost prospělo i to, pokud by měli členové k dispozici větší stage.

Zpátky na Moravě
Kapelou, která se v soutěži Spark Fresh Blood umístila na druhém místě, byla progressive metalová kapela Ereley z Chebu. Jak ale sami její členové uvedli, kořeny mají ve Znojmě a mít možnost vrátit se zpět na Moravu je potěšilo (a to snad ještě o to víc vzhledem k tomu, že se do Brna podívali v souvislosti se stříbrným úspěchem v soutěži).
První, co mohlo diváky na kapele zaujmout, byla vizuální stylizace a jejich face-paint. S vystupováním už to bylo o něco méně zajímavé, na druhou stranu se od progressive metalových kapel nečeká, že se budou předvádět tak jak je tomu například v případě kapel power metalových, tím spíš vzhledem k naprostému nedostatku místa, který v Mersey clubu byl.
Stejně jako zpěvačkám předchozích dvou kapel dělalo zpěvákovi a kytaristovi kapely v jedné osobě problémy vyzpívat vyšší tóny, neboť byl limitován svým rozsahem, na druhou stranu zpíval vesměs čistě a na poslech byl příjemný i jeho hlas (pokud se zrovna nesnažil překonávat svůj hlasový rozsah a zpíval čistě), i když na zpěvu je stále co zlepšovat a to zvláště, co se rozsahu týče, protože jakékoliv nedostatky ve zpěvu jsou pro posluchače vždy nepříjemné. Velmi dobře se také poslouchal jeho growling, i když totéž se nedá říci o jeho angličtině, neboť byl dost patrný český akcent.
Co se týče hry na hudební nástroje, nevšimla jsem si žádných problémů a kapele Ereley hrála na rozdíl od zbylých třech kapel do karet i akustika – hudba byla sice stále ohlušující, ale alespoň byly slyšet zvukové efekty a syntetizátorový doprovod v pozadí.
I přesto, že progressive metal není tak docela můj šálek čaje, byla jsem mile překvapena. Samozřejmě, jak už jsem uvedla dříve, jsou věci, na kterých by bylo dobré zapracovat, ale koncert i tak předčil má očekávání, k čemuž přispělo i lepší nazvučení.

Neřízená slovenská střela
Poslední vystupující kapelou byla slovenská power/heavy metalová kapela Signum Regis. Ta celou soutěž Spark Fresh Blood vyhrála a už před začátkem koncertu bylo patrné, že by rádi přesvědčili publikum o tom, že si vítězství opravdu zasloužili.
Což o to – členové kapely byly očividně jako ryby ve vodě a koncert si patřičně užívali, což potvrdilo i jejich uvolněné a sebejisté vystupování, nicméně zase dělalo ohromný problém přezvučení a akustika prostor. Problémy s akustikou a přezvučením se samozřejmě odrazily i na tom, jak dobře (nebo spíš špatně) byl slyšet zpěvák kapely, kterého by bylo patrně i tak slyšet poměrně dost špatně, protože nároky na power metalového zpěváka jsou velké a je potřeba, aby dotyčný vokalista dokázal vyzpívat opravdu vysoko položené tóny. To ovšem v mnoha případech značně omezuje sílu a znělost hlasu, pokud daný zpěvák nevystudoval operní zpěv a operní technikou nezpívá i na koncertech. Zpěvákův hlas se tedy i ve chvílích, kdy měl vzhledem k výškám alespoň svou barvou a ostrostí (když už ne sílou) téměř proříznout vzduch, topil v kytarových riffech a vokály šly výrazněji slyšet teprve tehdy, kdy vokalistu svým zpěvem doprovázeli i ostatní členové. Jenže v takových chvílích zase bylo víc slyšet je. Otázkou ovšem je, jestli nebyla chyba spíše v nazvučení. Zpěv sám o sobě nebyl vždy zrovna bezchybný, co se jeho čistoty týče, ale bylo jasné, že se zpěvák snažil předvést co nejlepší výkon až do konce koncertu a i to se cení.
Moji poklonu mají ovšem muzikanti, kteří odvedli skvělou práci. Jak totiž možná někteří z vás, power metal neklade vysoké nároky nejen na zpěváky, ale díky svému rychlému tempu hlavně na instrumentalisty.
Co je ale také třeba vyzdvihnout, je vystupování kapely, jejíž členové, jak již bylo zmíněno výše, si koncert evidentně užívali. Zvláště pak zpěvák, který čas od času mával kolem s mikrofonem upevněným na stojanu, aby dal prostor projevit se i samotnému publiku. Jindy zase slezl a zpíval v davu přihlížejících fanoušků tvrdé hudby. Takovéto vystupování a charisma by mohly závidět leckteré „zajeté“ kapely.
Byť nebylo vše zcela dokonalé a požitek opět kazilo přezvučení, byl výstup kapely Signum Regis asi tím nejživějším a nejprofesionálnějším vystoupením celého večera, které si užívali jak přítomní příznivci tvrdé hudby, tak samotná kapela. Co se vystupování týče, potenciál dotáhnout to dál tedy mají, jenže to kazí fakt, že nemají co originálního nabídnout, neliší se moc od jiných kapel svého žánru a písničky znějí vesměs stejně (podobně jako Misty Ways). Pokud ale jde o samotný koncert, vyloženě záporně či neutrálně jej hodnotit nemohu, protože výkony byly vesměs dobré.

Shrnutí
Mohlo by se z mé recenze zdát, že celá akce nebyla nic moc, ale opak je pravdou – koncerty všech čtyř kapel byly více méně vydařené, což potvrzovaly i ohlasy publika. Pravda, laik si asi pomyslí, že jsem toho vytknula příliš mnoho na to, aby se dal „koncert vítězů“ označit za zdařilý, nicméně to je pouze tím, že jsem zhýčkaný hnidopich, který ovšem nemůže říct, že by se mu koncert nelíbil. A navíc: Vždy (nebo alespoň téměř) je co vytýkat a tím pádem i zlepšovat.
Jediné, co akci kazilo, a zmínila jsem to už v úvodu (a zmiňovala jsem to vlastně pořád dokola), byla malá stage a špatné ozvučení malých prostor Mersey clubu. Toto byly ale jediné dvě zásadní věci, které bych koncertu jako celku vytknula.

Zdroj:
http://cabaret-in-the-attic.blogspot.cz/2016/03/spark-fresh-blood-koncert-vitezu.html



 

OBSCURO.CZ: REPORT - Koncert vítězů SPARK FRESH BLOOD

12. března se v pro mě zcela neznámém klubu Mersey konalo vyvrcholení soutěže pořádané známým časopisem Spark – Spark Fresh Blood. Vítězové nesli vlajky několika rozdílných stylů. Eponine – screamo/rock/core, Misty Ways – gothic metal, Ereley – alternativa a poslední Signum Regis byli zástupci power metalu. Při příchodu do Mersey klubu jsem byl mírně otřesen z pohledu na podivné, nepohodlně stísněné prostory. Miniaturní sál, v němž se nedalo téměř hnout, nebylo kde sedět a kde stát. Jediné, co překvapilo, byl balkón, ze kterého se dalo sledovat celé dění, to bylo příjemné, i když jsem stejně nevydržel, a nakonec musel jít dolů k pódiu. Každopádně další místa k případnému sezení s druhým barem přišla vhod. I tak však nevím, co bychom dělali, kdyby přišlo více lidí.

Eponine, kapela hrající styl jdoucí mimo můj záběr, ovšem mými sluchovody i tak vřele vítaná. Mladá smečka šílenců v čele s krásnou a charismatickou zpěvačkou Zuzou se prezentuje žánrem screamo, dle mého jsou ve zvuku znatelné vlivy metalcoru. Výsledný sound je obdařený dokonce až rockovými vlivy, to celé tedy disponuje několika polohami a tím pádem i jistou pestrostí výrazu a na naší zemi i originalitou. Od začátku koncertu jsem měl místy co dělat, abych ten nápor dravé energie nehltal s otevřenou pusou. Hned mě ohromilo velké nasazení všech přítomných maniaků na pódiu, plus neskutečně chytlavé songy, plné jak agrese a nasranosti, tak hitových melodií a pozitivních emocí. Skladby zní v živém podání ještě lépe než studiově a vyniká jejich podstata. Zpěvačka z hrdla chrlila skřeky, kterými trhala zdi klubu, aby po té ukolébala fanoušky svým jemným, čistým zpěvem. Obdivuhodné bylo, jak hladce přecházela mezi jednotlivými polohami, bez sebemenšího zaváhání či nějakého toho hlasového selhání. Můj zrak velmi často zůstal přilepený na bubeníkovi Paťovi. Nejen že tento bicman má perfektní techniku, ale dokonce se na jeho počínání dobře dívá, a pro mě, jakožto pro nadšence bicích nástrojů a jejich obsluhy, jsem se očima i ušima na jeho výkonu doslova pásl. Zazněly všechny prověřené hitovky, i když… u Eponine platí, co skladba, to potencionální hit. Nejvíce mě chytla moje oblíbená pecka „Lighthouse“. Silné, chytlavé melodie, poutavé hned na první poslech, přes to žádná slaďárna, vlezlost, ale jednoduše um vytvořit vyváženou skladbu s vynikajícími nápady a prvotřídním muzikantstvím. Škoda, že na kapelu nepařilo více lidí a také že dáma a pánové nedostali více hracího času. Jen tak na doplnění, Eponine je mladá kapela mající budoucnost před sebou, když hrají, jak hrají, jak na tom budou za dalších třeba pět let? Těším se na další koncerty, teprve nás něco čeká!

Druzí měli vystoupit poměrně známí brněnští gotici Misty Ways. Upřímně, nemám nic proti Deriasovi, hlavnímu kapelníkovi. Nemám ani tak nic proti skupině samotné a naživo jsem si aktéry vždy rád poslechl, i když je to na mě moc sladké, stejně jako samotný žánr. Sparkovská show mi však vůbec nesedla. Může za to až moc kvalitní koncert Eponine svírající mou mysl ve své náruči a fakt, že jsem si všiml jisté drobnosti, provázející existenci kapely. Problém lepící se na mnoho podobně laděným skupin v melodickém ranku, jehož jsem tušil, ale nyní se mi naplno potvrdil. Většina uctívačů kapely se zakládá z fanynek, slintajících nad hlavním kytaristou. Proto jsem při pohledu na sál místy opravdu trpěl a přál si, aby byl té šaškárny konec. Abych ovšem jen neprskal, musím uznat, že některá Deriasova sóla jsou neskutečná, emotivní a čistá, nejsilnější aspekt snažení se kapely. Škoda že se jich v kompozicích nenalezneme více, hudbu by to povýšilo. Dále musím zmínit zpěvačku Katrynu. Především její ksichty a výstup prostě baví. Alespoň v něm lze poznat jakýsi nadhled a snaha bavit okolí, než se tvářit jako temná, vážná gotička. Konečný jekot dívek mě však znechutil, to už na mě bylo opravdu moc. To nejhorší však teprve mělo přijít, ale nepředbíhejme.

Ale pozor, překvapení přišlo v podobě pro mě neobjevené skupiny Ereley. Alternativa? Ne, velká mýlka… doomařina jako hrom. Vlivů mají muzikanti ve své tvorbě více. Kupříkladu mám pocit, že jejich songy občas zapáchaly sludge syrovostí. Převládají pomalá tempa, snová, křehká atmosféra, občas se přelévající až do zatěžkaných, valivých, právě až sludge nasáklých pasáží. Vokalista a kytarista La Resistans podal naprosto prvotřídní výkon a za Zuzu se postavil na druhé místo jako nejlepší zpěvák večera. Svůj hlas předvedl v rozsahu přes čistotu až po growl a hrubý křik. Stejně tak jako výsledná podoba písní.

Poslední kapela mě ovšem uvedla do stavu mučivé agonie a chtíče utéct někam hodně daleko. No, alespoň jsem utekl k baru. Signum Regis zahráli sice (v rámci stylu) technicky skvěle, atmosféru měli úžasnou (nepochopitelné pro mě), stejně jako zvuk měli na úrovni, ale co lidi, u všech nesvatých, vidí na stokrát ohraném, kýčovitém power metalu? Přiznávám, že tento styl jde mimo mě a vyhýbám se mu, jak jen můžu, ale tahle parta prostě hraje milionkrát slyšené postupy. Kopíruje snad všechny power metalové veličiny, co na trhu dnes můžete slyšet, a postrádá svoji osobitou prezentaci. Mrzí mě, že na Eponine a především na Ereley nepařil nikdo, hlavně na druhé jmenované jsem byl vepředu skoro sám, ale na kýčem nasáklý power paří snad všichni, jako kdyby nic podobného nikdy neslyšeli. Ne, ne, ne, tohle pravdu ne, nic ve zlém vůči lidem, co tohle produkují, dělají, co je baví, a to je fajn, ale nechápu, proč má tahle skupina mnohem větší úspěch, než výše zmíněné uskupení snaživých hudebníků, přinášejících něco originálnějšího, minimálně v naší zemi. I když něco mě napadá… slovo prvoplánovost, sladkost, žádná dravost, absence ukrytých melodií, hodných pátrání jako u Ereley. Prostě kapela vybalí na první poslech zapamatovatelné melodie, obdaří je neoriginálním ječákem, rvoucím uši, a to přece stačí, že? K tomu rádoby kytarová virtuozita a je na úspěch zaděláno. Za mě jasní vítězové Eponine, kteří by si zasloužili více pozornosti, a Ereley, na které si určitě zajdu při první příležitosti.

Povedený večer, s jediným nedostatkem, a to místem konání, se kterým se ale s přiměřenou účastí lidí dalo nakonec v pohodě vypořádat. Atmosféra dobrá, zvuk slušný a až na dvě zmíněné kapely opředené mými negativními poznámkami velmi dobré koncerty – Eponine a Ereley. Kdo neznáte, navštivte akce s jednou kapelou ze zmíněné dvojice, nebo raději obě. Díky těmto dvěma smečkám se na akci vyplatilo jít!

Zdroj:
http://obscuro.cz/spark-fresh-blood-koncert-vitezu/
 


 

 

Nové CD

PRODEJ CD Katharsis zahájen

Zájemci si mohou již nyní zakoupit naše nové CD v e-shopu !!! Vítejte v říši Ereley. Devět skladeb je více než 50 minut snění s námi.

 Objednat

KONTAKTY

ERELEY Management:

Lukáš Réda
Mobil: +420 778 724 428
E-mail: ereley@gmail.com

Post Adress:
Lukáš a Jiří Réda
Májová 31
350 02 Cheb
Czech Republic

LaResistans Records
Lukáš Réda
Mobil: +420 778 724 428


 

Copyright © 2014  Všechna práva vyhrazena. All rights reserved.
 
Tvorba webových stránek
GRAFART STUDIO v rámci programu GRAFART WEB START.